Damska obuv na Zoot.cz

SOURIRE

Víte, co je nejmocnější zbraň na světě? Ne, pánové, nejsou to prsa trojky tvrdý šišky, ani dvanáctimístné bankovní konto, milé dámy. Je to mnohem prostší. A přece s tím uděláte pořádnou díru do světa. Minimálně zhruba díru rozměrů 6 x 2 cm. Tušíte? No přece úsměv. Neexistuje nic lepšího, čím odzbrojíte svého protivníka a potěšíte své okolí. Sleduji to jak v práci, tak v běžném životě. V kavárně to občas ještě některé zákazníky překvapí, když se na ně servírka, potažmo já, usměji jen tak a občas se i zeptají, proč mám permanentně úsměv na tváři (zvlášť když jsem v práci, protože práce nás logicky má štvát a ne těšit, že?), ale když přistoupí na tuhle malou společenskou hru, máme hezčí den všichni. Takhle je to i na úřadech, poštách a na všech ostatních místech, kterým se slušní lidé vyhýbají obloukem a ti neslušní si tam chodí zanadávat. Měli byste vidět, jak se změní přístup takové přednasrané paní úřednice, když se na ni mile usmějete a na odchodu ji k tomu všemu ještě popřejete hezký den. Tu změnu barevné aury z padesáti odstínů šedi na duhovou vidíte na sto honů. Paní prožije něco jako malý orgasmus a ještě vám většinou pomůže s nějakou úřednickou oklikou nebo doporučí jak ven z problému. A stejné je to všude! Na zkouškách ve škole, v obchodě u pultu se sýry, u přepážky na nádraží, v nemocniční čekárně,...
Ověřeno! Takže...úsměv prosím. Do každé rodiny.
Aplikovali jste taky někdy tuto "usmívací" metodu? A byli jste úspěšní?

[READ MORE]



INSTAGR-I-AM

Není to tak dávno, co se moje jednadvaceti(insta)gramová dušička upsala tomuhle novodobému peklu a začala mu postupně definitivně propadat. Tak dlouho se přibližovala k pekelnému kotli, až pro něj zcela zahořela. Od té doby se v něm úspěšně smaží a škvaří a přidává jednu fotku za druhou, dokud se nespálí na uhel. Do té doby ale zbývá ještě dost času, tak si to taky koukejte užít, když už se pro vás tahle obětuji a pokud mě ještě nesledujete, směle do toho

SOMETHING'S GOTTA GIVE

Povím vám jedno malé tajemství. Mezi nafocením a publikováním těchto fotek uběhlo neskutečných 15 měsíců. Řekla bych, že se to dá považovat za blogerský rekord. Ano, mohla bych se vymluvit na to, že se mi někam zašantročily nebo že jsem na ně zapomněla, případně dělat jakože nic a tiše doufat, že si nevšimnete, že nemám ofinu a barva vlasů poněkud neodpovídá té současné. A pokud to přece jen někdo zaregistruje, zamaskuji to tím, že daného všetečku vyhlásím vítězem v kategorii "postřeh roku" a umlčím ho nějakou hodnotnou cenou. Třeba párkem. Jednodušší je ale přiznat barvu. Nehledejte v tom žádný záměr, vyšší poslání nebo metafyzické okolnosti. Prostě se to stalo až teď. Nejdřív bylo na jejich publikování pozdě, pak později, pak příliš pozdě, pak to bylo trapné, v zimě hodně nevhodné a teď už je to jen nostalgické. Ideální doba. Užijte si mě zamlada.



FATAL FASHION THING

První rande jsem s Odivi od Ivy Burkertové měla před lety na Prague Fashion Weeku. Znáte to...první doteky, letmé pohledy a touha odnést si ji s sebou domů do postele a tam se s ní muchlovat až do skonání světa. Vcelku formální schůzka nám ale neumožnila poznat se lépe a tak nám bylo dopřáno jen několik málo společných hodin. V myšlenkách jsem se k ní ale vracela po celou dobu až doteď. Prostě osudovka. Bylo mi jasné, že mě k ní má nehynoucí touha opět přivede a že to tentokrát bude na celý život. Loňská jarňoletní kolekce byla ještě krásnější, než jakou jsem si Odivi uchovala ve svých představách, a tak mi bylo jasné, že nastal ten správný čas spojit své životy dohromady. Vzaly jsme se před pár týdny v Odivi showroomu a od té doby naše láska jen kvete. Třeba se brzy rozrosteme na početnější rodinku. Těšíme se na vás na společných péefkách!


SUKNĚ / SKIRT (ODIVI)

DOING NOTHING IS FOR NOTHING

Je léto. Po několika nekonečných měsících plných školy a práce mám konečně prázdniny. Volno! Slovo s minimálním výskytem v mém napráskaném diáři. Začala jsem pochybovat, že tohle slovo ještě vůbec existuje. Těšila jsem se na něj tak dlouho a tak vehementně jsem se upínala k představě, že nebudu muset nic dělat, až se z toho začala stávat jakási nedosažitelná meta. Přece jen jsem se ale dočkala zasloužené odměny a dosáhla jsem stavu vytouženého nicnedělání. A jak tak nic nedělám, dojde mi, že mi vlastně něco chybí. To dělání. Dělání něčeho. Miluji to, co dělám, i když mě to někdy ničí, zmáhá a psychicky i fyzicky vyšťavuje. Herectví je dřina. Hezká i náročná zároveň. Někdy mívám pocit, že jsem díky škole přišla o všechno, co jsem měla ráda. O všechen volný čas, o přátele, o koníčky. Ale pak si uvědomím, že díky tomu, že dělám, co mě baví, můžu být sama sebou. Není to vždycky jednoduché, většinou to spíš bolí, než těší. A když pak doma brečím vyčerpáním a chci se na to vykašlat, myslím jen na to, jak by mi bylo krásně, kdybych nemusela nic dělat, alespoň na malou chvíli si odpočinout, mít volno.
Jenže pak to stejně není ono a já si uvědomím, jak je to skvělé, že to není ono, protože to je ten moment, kdy vím úplně přesně, že takhle jsem šťastná. Vyčerpaná, nestíhající, unavená, zaneprázdněná a zničená. Ale herečka. A to je boží. Tak boží, že bych bez toho už nemohla být.
It's summer. After a few months of endless time spent at school and work I finally have got holidays. Days off! I began to doubt that these words still exist. I looked forward to it for so long and clung so vehemently to the idea of doing nothing that it started to become unattainable  point. Fortunately, I finally enjoyed my personal reward and achieved the desired state of idleness. Well...as I was doing nothing, I realised that I miss something. That doing. Doing something. I love what I do, even if it sometimes destroys me. Acting is hard work. Nice and demanding at the same time. Sometimes I think that my school took me from everything I used to love. My friends, my hobbies and all the free time I could give myself. But then I realize that I do what I really love and that's the only way to be myself. It's not always easy, it usually hurts. And when I cry at home after exhausting day and want to give up, I only dream about moments of peace and relax. 
But I know that doing nothing doesn't make me happy. Being exhausted, tired , busy and destroyed - it is being actress. And I love to be actress. Really.

[READ MORE]

TONE IN TOWN

Jsem teď den ode dne tón v tónu. Tmavě modrá s tmavě modrou, černá s černou a když jsem hodně odvážná, tak třeba černá s bílou, ale to se musím dobře vyspat. Na promyšlenější barevné kombinace totiž momentálně nemám čas ani kapacitu. Díky blížícím se klauzurám a závěrečným zkouškám se ze mě stává nemyslící robot, který se pohybuje jen v mezích svých hereckých postav, a jedná jen tak, jak mu dovolí dramatická situace. Až tohle všechno skončí a já se vrátím ke staré dobré Beátě bez předepsaných replik, bude to se mnou zase barevnější.
Day after day I am tone in tone. Navy blue with navy blue, black and black or (wait for it) white and black. But it happens only after well spent night. I could wear more thoughtful color combination but I have no time to think about it and not even brainpower. It's because of my upcoming final exams. That acting school make me become a mindless robot which behaves only within limits of his theatrical character. After all this is over, I'll get back to the old good Beáta without prescribe dialogues and everything will be colorful again. I promise.



EYES EYES BABY

Kruhy pod očima jsou takový můj charakteristický znak, moje nemilá součást, na kterou jsem si už za léta soužití zvykla. Tak nějak ke mně už asi patří a vzhledem k dědičným dispozicím (díky, rodičové) se jich pravděpodobně stejně nikdy úplně nezbavím. Prostě se ráno probudím a jsou tam. Jsou tam dokonce i když spím sladkým spánkem nemluvňátka po dobu devíti hodin. Jsou tam, i když se je snažím minimalizovat rozjasňovačem a korektorem a bůhvíčím ještě. Jsou tam a samy od sebe mě zřejmě neopustí. Ba dokonce se o své místo na světě někdy hlásí až přehnaně. Zvlášť v období, které u mě nastává právě teď. Totiž období klauzur a zkoušek. To se mi pod očima vytvoří taková temnota, že i člověk, který osmačtyřicet hodin bendil a pařil a nalíval se patoky, vypadá vedle mě jako čerstvě probuzené poupátko v ranním světla kmitu. 
Vyzkoušela jsem spoustu přípravků a vyslechla nesčetně mnoho rad. Zvlášť od lidí, kteří jsou přesvědčení, že jejich domnělé kruhy pod očima opravdu existují a ještě mě o tom ujišťují ve zvětšovacím zrcátku. Přitom pak vždycky uznale přikyvují, že jsem na tom skutečně hůř než oni. Víte, nechci se chlubit, ale dokážu s téměř stoprocentní jistotou předpovědět, že moje kruhy pod očima jsou pravděpodobně i větší, viditelnější a tmavší než ty vaše. Ano, v tomhle oboru zkrátka vyhrávám na plné čáře. Proto můžu i s klidným srdcem a chladným úsudkem sdělit, že na kruhy pod očima nepomůže nic, zvlášť pokud je to dědičná záležitost. Ani svěcená voda, ani proklínání. Dají se pouze zmírnit. Já používám celkem pravidelně tohle báječné duo All ybout eyes od Clinique. To, že je používám už nějaký ten pátek, je poznat ze vzhledu očního séra, které se v téhle podobě už neprodává (rozumějte, nedoporučovala bych vám něco, co neprošlo důkladným testem). Kratochvíle, kterým se moje oční okolí s touhle dvojicí oddává, se ani nedají popsat. Sérum pleť zchladí a zklidní, oční krém zase zjemní a vyhladí. Dokonalé kombo. Mor pro kruhy, slast pro oči. 
Vyzkoušejte to a dejte mi vědět, jaký efekt to mělo u vás. A nebo mi pro změnu poraďte, co pomohlo vám. Když to nezabere, můžeme svoje kruhy proklínat rituálně každý pátek ve tři hodiny. Spojit své síly a orodovat za jejich vymýcení. Třeba to klapne. Oko za oko, kruh za kruh.

CLICHÉ

Začínám si myslet, že v Praze už neexistuje žádné místo, o které by nezavadil objektiv nějaké blogerky. Všechno už je tak nějak ohrané a ofocené. Nejprofláklejší ze všech blogersky fotogenických míst je legendární ulička V Kotcích v samotném centru Prahy. Ta by díky intenzitě fotografických návštěv mohla psát blogerskou historii. Dokonce ani já jsem neodolala jejímu kouzlu a nejednou tam zvěčnila svou osobu (tady a tady). Chcete-li narazit na nějakou blogerku kterak fotí svůj nový outfit, běžte na číhanou na palackého náměstí, tam jsou návštěvy blogerek tak pravidelné, že by mohly fungovat na směnný provoz. Kolem nábřeží se to vůbec hemží samými objektivy. Praha je holt malá a my se neubráníme tomu, abychom se jednou za čas neopakovaly. V prostorách Orca jsem taky nefotila poprvé. To místo je ale tak skvělé, že jsem ho musela zneužít ještě jednou. Snad mi to odpustíte. Snad nám všem odpustíte, že se občas musíme vykrádat.
P.S. Pokud víte o nějakém zajímavém místě, o kterém neví ostatní blogerky, šeptněte mi to do zprávy na mail nebo na facebook. A já vám tam za to něco nafotím. A nikomu to neřeknu!


STUNNING STANY

Myslela jsem si, že mě tohle šílenství mine, ale nějak se tomu nešlo ubránit. Přišel nečekán, nezván, s úsměvem jako americká filmová hvězda a nabídl mi svou pohodlnou měkkou náruč a příslib stovek společně nachozených kilometrů. Ruku v ruce, nohu v botě. Úplný princ na bílém koni. Tenhle Stany je prostě třída. Kluk, do kterého se zblázníte na první obutí. Pravý drsňák, co láme srdce na potkání, a přitom je tak něžný. Chtěla by ho každá, a ta, která tvrdí že ne, ta ještě nepoznala sílu jeho přítomnosti. Jó jó, Stany...
I always thought that this Stan Smith madness misses me but I could not resist it. He came unexpectedly, uninvited, with a smile as the American film star and offered me his comfortable soft arms and the promise of hundreds kilometers walking together. Hand in hand, foot in the shoe. He's just like the prince on a white horse. This Stany is simply high class. The boy into which yoou fall in love at first put on. True tough guy who breaks hearts on sight and yet so gentle. Every girl would love to be with him. And those who argue "no, never", they didn't experienced the power of his presence yet. Yeah, that stunning Stany...


BOTY / SNEAKERS (ADIDAS)

MADE FOR ME

Nad tímhle overalem jsem vydržela poctivě slintat celé dva měsíce. Představovala jsem si, jak se v něm proháním pražskými ulicemi, imaginárně jsem k němu kombinovala půlku svého šatníku a nemohla jsem se dočkat, až si ho v létě oblíknu jen na plavky. Když jsem si zaslintala kompletně celou klávesnici, bylo mi jasné, že už nevydržím jen u představ, a tak putoval domů do mé dychtivé náruče, ze které ho nehodlám pustit až do té doby, než se na mě samovolně rozpadne. Tak jest! Všechno ostatní oblečení si teď ode mě načas odpočine a povede klidný život v módním celibátu.
I was totally obsessed with this playsuit for two months. I imagined myself wearing it while crossing streets of Prague, imaginary combined it with every piece of my closet and couldn't wait for summer season to wear it only with swimsuit. I was pretty sure that this dreaming won't be enough forever. So we finally met face to face. Since then we are inseparable. Everything else from my closet is having rest for a while. 


FASHION FORTUNE

Už jste to někdy zažili? Vysníte si jarní boty a ony se zrovna prodávají ve slevách, když náhodou procházíte kolem. Už léta sháníte kalhoty s laclem a jedny dokonalé (poslední ve vašem čísle) se jako náhodou objeví v aktuální kolekci jednoho módního řetězce. Nutně potřebujete klasické černé kalhoty a jedny vám přistanou rovnou pod nosem a ještě k tomu za hubičku. Tak tomuhle se, miláčkové, říká módní štěstí. Potká vás jen jednou za čas, ale radím vám...až se to stane, využijte toho. Nebudete litovat!
Have you ever had this experience? You dream about perfect spring shoes and at the same moment you see them on sale in the window when you go around. For years you look for a dungarees and one (last in your size) suddenly appear in new collection of one fashion brand. You urgently need a classic black trousers and one land right under your nose and is as cheap as kiss. That's, my sweethearts, called fashion fortune. It will happen once in a while. But I advice you...if this happens, take advantage of this oportunity. You will not regret!


BOTY / LEATHER FLATS (BAŤA) | BRÝLE / SUNGLASSES (LINDEX)

WIN OR WIN

Když nakupujete u Win Win, tak nemůžete prohrát. S každým kouskem, který si tam pořídíte, to zkrátka vyhrajete na plné čáře. Pokud nejste zrovna úspěšný lovec sekáčových kousků, svěřte se do rukou zkušených lovkyň Báry a Aničky, které všechny trofeje seženou za vás, a ještě vám je upraví, vyperou, zašijí, zúží a ukázkově zabalí tak, že vypadají jako nové. A víte, co je nejlepší? Že se pravděpodobně nesetkáte na ulici s nikým, kdo by měl na sobě stejnou věc. 
Já jsem to vyhrála s těmihle klasickými kalhotami a černým svetrem z merino vlny, které teď nosím v různých obměnách pořád dokola. Stejně jako tuhle kabelku Matt&Nat, kterou si neberu snad jen do sprchy a do postele.
Taky máte vždycky největší radost z věcí, které jsou ojedinělé?
You can't lose, if you shop at Win Win. Each purchase you make there is a big win. If you are not as successful thrift shop hunter as other people, put yourself in the hands of two experienced girls Bára and Anna, who can find all the secondhand throphies instead of you. And they also do a clothing modification, so every piece is just like the new one. And you know what's the best? You will never meet anyone dressed in the same clothes. 
I won it with these classic pants and black merino wool pullover which are now my absolute favorite pieces. Just like this Matt&Nat shoulder bag which is my everlasting faithful companion. I wear it everywhere except the shower and bed. 
Do you also have the greatest pleasure in things that are unique?